Květen 2008

Hah dobrá rozsekávka:-D

24. května 2008 v 10:37 | Camille |  Videa
:-D co je mots to je mots:-D

Záhlaví HF

10. května 2008 v 10:56 | McCamille
Sem udělala new záhlaví který asi využiju sama ale jestli chcete tak mi pak napiště že si ho taky dáváte na blog a mužete si ho vzít

Stodola smrti-24-25stránka

3. května 2008 v 13:04 Moje kniha-Stodola Smrti
Stodola smrti
Kapitola 3.
Okamžitě jsem ho ze sebe shodila,zakřičela jsem VRAAAAH a začala jsem utíkat a řvát jak blázen.Erik nejdříve vypadal trochu vyveden z míry,ale okamžitě se ke mně přidal a během chvilky jsme i s petkou k Máje,která vypadala,že se k smrti unudila.Jakmile nás viděla,rychle s enadehcla a vychrlila na nás:KDE STE BYLI TAKOVOU DOBOU S TOU VODOU?Patrik se podíval na hodinky,plácl se do čela a oznámil,že jsme se trochu zpozdili.Ona ta chvilka trvala dvě hodiny,ale to je detajl,protože je právě čas na oběd.Tady máš tu vodu,podala jsem Máje tu už z poloviny vylitou láhev s vodou a usmála se na ní.Markéta chňapla po flašce a převrátila jí do sebe,že jsme s Erikem ani nestačili koukat.Hodila prázdnou flašku do sena a postavila se před nás s otázkou.co teď?Mno teď se stavíme u tety v chaloupce,jestli by pro nás neměla něco k obědu.OK vypadlo okamžitě z Erika a už jsme letěli do chaloupky.Jak bylo vidět,teta pro nás něco měla,protože nám šla na proti,abysme šli okamžitě na oběd.Ani jsme nic nenamítli a následovali jsme jí.Na stole se kouřilo že čtyř talířů,to znamenalo,že teda bude jíst s námi.V talířích bylo něco,co mělo nejspíš vypadat jako polívka,ale vše nasvědčovalo tomu,že to vypadá jako polívka s nakrájenými houbami na kostičky a v tom plavali kousky chleba.Po obědě,když už jsme stáli přede dveřmi chaloupky,Erik prohlásil.No,aspoň vidíme že má srdce.Jo Jo,máš pravdu,nechutnalo to tal špatně jak to vypadalo.No a teď máme volno,takže bysme mohli někam zajít,navrhla jsem ale nápad byl zamítnut,protože Markétka a Erik už mně jak se zdálo v plánu něco jiného....
pokračování příště....

Stodola smrti-22-23stránka

2. května 2008 v 19:21 | Kamila |  Moje kniha-Stodola Smrti
Za monet jsme byli hotoví a tak jsme se vydali do lesa ,do kterého nebylo daleko.Koukám.že se tady nudit nebudem,a vystartoval směr les.No taky si myslim zabručela jsem si pod nosem a následovala ho.Markétka s námi nešla,protože se rozhodla že bude hlídat naše dočasné obydlí před zlými veverkami a zlodějskými ptáky.Počkej,zavolala jsem na Erika a rozeběhla jsem se k němu.Koukej,koukej,jásal Erik a ukazoval na malý udržovaný potůček ,který překypoval čistou vodou,která se třpytila na slunci jako diamanty.Klekl si na okraj potoka a začal hltat vodu,která příjemně chladila.Okamžitě jsem se k němu přidala a během chvíle jsme už měli plná břicha vody a tak jsme ještě do petky,kterou jsme našli v chaloupce napustili vodu pro Markítku.Erik na mě zavolal a tak jsem se k němu otočila a na obličeji mi přistály kapičky vody.Eh..lekla jsem se a v zápětí jsem nabrala do rukou vodu a chrstla jsem jí Erikovi přímo do obličeje ,který byl ještě pořád rozesmátý.Jakmile si to uvědomil,zůžil oči do malých škvírek a mezi zuby procedil,ty potvoro,to si vypiješ a běžel za mnou s plnou náručí vody.Tryskem jsem vyrazila vpřed,ale Erik byl značně rychlejší a s přehledem mě dohonil.Chytil mně za pas a prudce mně schodil na zem.Naklonil se nademnou a usmíval se.Ha....a teď se omluvíš..jinak..jinak co?podívala jsem se na něj podezíravě a čekala jsem co mi odpoví.Jinak...hm?...jiank na tebe vychrstnu vodu!škodolibě se zatlemil a ukázal mi ruku s vodou,která mu protékala mezi prsty.Aha,tak to asi ne,protože já se ti omlouvat NE-HOD-LÁM!!!Zašklebila jsem se na něj a snažila jsem se vykroutit,ale byl značně silnější a tak jsem proti němu neměla žádnou šanci.Ale,ale,ozval se posměšně Erik.Snad by si mi nechtěla utíct?No...chtěla,řekla jsem a začala se řehtat.Za to mi Erik do obličeje nacákal pár posledních kapek vody co mu zůstaly v ruce a v tu ránu sme se začali prát.Váleli jsme se po sobě a řvali jsme se na celý kolo.Zůstaly jsme v poloze,kde já jsem ležela naznak a Erik mě přimačkával svojí váhou,jelikož ležel na mě.Kdyby nebyl tak lehký,asi bych se udusila.No?co teď uděláš?ptal se Erik a díval se mi přímo do očí.Neodpovídala jsem a taky jsem se dívala do jeho hlubokých modrých očí.Pomalu se ke mně nakláněl blíž a blíž.Přesně jsem věděla co chce udělat.....
pokračování příště.....

Stodola smrti-20-21stránka

2. května 2008 v 19:15 | Kamila |  Moje kniha-Stodola Smrti
Stodola smrti
Kapitola 3.
Zaťukala jsem na dveře ale nikdo nám nešel otevřít a tak jsme šli normáoně dovnitř.Je někdo doma?zavolala jsem,ale bylo to zbytečné protože jsem se odpovědi nedočkala,tak to vypadalo,že je baráček dočasně prázdný.Jídlo,Jídlo...volal Erik jako náměsíčný a hledal tašku.Mája si zaťukala na čelo a začala taky hledat.Po chvíli hledání si Erik oddychnul a zeptal se:to ho ta babka někam schovala nebo co?No to neříkej ani ze srandy,zamračila sem se na něj a hledala dál.Máám jííí! Zařvala šťastně Mája a pusa se jí roztáhla do širokého úsměvu.Jako stádo nenažranců jsme se s Erikem vrhli k Máje a tašku z rukou jí vytrhli.Nejdřív se Mája vzpouzela,ale nakonec nám jí s trucováním přenechala.Vysypali jsme obsah tašky přímo doprostřed místnosti a začali jsme se v tý hromadě dobrot přehrabovat a hledat něco opravdu dobrýho a rychlího ke skonzumování.Erk vytáhl z hromady pár sušenek,rohlíky,šišku salámu a spravedlivě se s námi rozdělil.Během 5 minut jsme měli jídlo v sobě.Ještě sme ale potřebovali něco,čím bysme to spláchli.Nakonec sme si do skleniček museli natočit na půl rezavou vodu z vodovodu a s tím se spokojit.Fůůůj,zašklebila se Markétka a vyprskla oranžovou vodu z pusy.Erik s Májou očividně souhlasil a udělal to samí.Já se ještě ani nenapila,a po tom co jsem viděla u ostatních už jsem ani neměla chuť a vylila jsem obsah skleničky zpět do dřezu.Někde tu musí být nějaký potok nebo něco,rozumoval Erik a vyrazil ke dveřím.No,ale počkej,zarazila jsem ho.Kdo myslíš že to tady po nás bude uklízet?No přece duch zesnulýho strýčka ,řekl Erik s takovou jistotou,že bych tomu i věřila.HAHA,moc vtipný.Na to tě užije,rači mi poď pomoct naskládat to jídlo zpátky do tašky,aby nás teta neseřvala jaký sme bordelmani.CHJOO,protáh Erik obličej a bez dalších připomínek mi pomohl to uklidit.

Neeew fotkyyy:-D

2. května 2008 v 19:13 | Kamila |  Some About Me
HEH TAKY DOBRÝ VERČO:-D a pak sem tě ještě přetáhla přes prdel co:-D
Haha SMÍCH-.---
Takej špunt jako já snad ani neexistuje :-D

Stodola smrti-18-19 stránka

2. května 2008 v 11:28 Moje kniha-Stodola Smrti
Stodola smrti
Kapitola 2.
Jakmile se prohrabal až ke mně,vítězoslavně zajásal a hnal se mě zapikat.DESET DVACET sandra!
No Sendy,tak už mužeš vylítz.Už mužeš vylítz,zopakoval znova a čakal,jenže já jsem něco takového vubec neměla v úmyslu,o čemž Erik nemohl vědět.No taak,co je s tebou,řekl a běžel ke mně.Sendy...SANDY...zařval a začal semnou jemně cloumat.Hej,vzbuď se.V jeho hlase byl cítit stracch a nejistota.Prober se prosím,zatřepal semnou a otočil mně na záda.Cítila jsem,že se nademnou naklání a tak jsem na nic nečekala a zařvala jsem z plna hrdla jao nějaká bestie z horrorových filmů...UAAAAAA-vyděšeně zařval Erik a uskočil o krok dozadu.Ha ha ha ha začala jsem se řehtat jako blázen,protože ten jeho vyděšenej výraz byl fakt k smíchu.A sme si fifty fifty dodala jsem ještě pořád rozesmátá.Ty si ale trhlá..řekl uraženě a zároveň poníženě Erik.Poníženě hlavně proto,že se nechal nachytat.A ještě k tomu od holky.Ale no táák,tak si to tak neber,řekla jsem přátelsky,ale v tu ránu mi na hlavě přistála hrst sena,kterou po mě právě hodil Erik.Týýý..řekla jsem a hodila jsem po něm pořádnej balík sena.A tak začala senový bitva,která e neobešla bez pořádnýho smíchu a řevu.Mája se samozřejmě okamžitě přidala a to byla teprv pořádná mela.Když už jsem se všichni pořádně nařvali,nasmáli a hlavně unavili,lehli jsem si vedle sebe na seno,které bylo poházeno uplně všude a během chviličky tvrdě usnuli.Až pozdě ráno nás probudily ostré paprsky,které nám svítily přímo do očí mezerami mezi jednotlivými prkny přitlučenými k sobě.Se zíváním jsme se vyhrabali ze sena a kručení v břiše nám naznačilo,že bychom měli něco sníst.No jo,mamka nám přece podstrčila plnou tašku jídla,takže o hladu tu snad nebudem.Teď už jí stačí jenom najít mezi ostatními taškami a pak můžem hodovat.Ať hledám,jak hledám,nemůžu tu tašku nikde najít,zabědoval Erik a sedl si do sena.Taky jí tu nemůžu najít,postěžovala jsem se a sedla jsem si na proti Erikovi.Leda že....ledaže bysme tu tašku zapoměli u tety v baráku.A jo.Hm a tam se mi nechce,ale pro jídlo všechno,pokrčil Erik rameny a tak jsme šli....
pokračování příště.....

Stodola smrti-16-17 stránka

1. května 2008 v 19:09 Moje kniha-Stodola Smrti
Stodola smrti
Kapitola 2.
Erikovi okamžitě došlo co má dělat a hodil prst do igeliťáku a schoval ho v kapse.Sandrooo,ozvalo se kousek ode mně.Otočila jsem se a viděla jsem Markétku,jak mává dvěma košťátkama nad hlavou.Super,ocenila jsem Markétčinu práci a vzala jsem si od ní koště a šla jsem nahoru do stodoly nahoru do stodoly,že to tam trochu poklidim.Markéta se hnala s koštětem který jí zbylo zamnou,že mi pomůže.Během 5 minut jsme měli já Markétka i Erik hotovo a tak sme si věco z domova začali vybalovat na seno.Erik uspořádal seno přesně tak,jak se nám to hodilo.Jedna velká kupa sena nám poslouží jako alší menší kopku si uložíme věci.Hotovo,zvedla jsem se a oprášila jsem si kolena od sena.Já taky,a já taky,ozvali se skoro nastejno Erik a Mája taky se začali oprašovat od sena.Tak a co teď?zeptal se Erik a skočil do kupy sena.Na to zapomeň ty lenochode!začali jsme ironicky řvát s Májou,každá jsme ho se smíchem chytli za jednu ruku a zkoušeli jsme ho postavit na nohy.Sice se svíly vzpouzel,ale v zápětí jsem ho začala druhou rukou lechtat a taky se začal smát a tak jsme ho zvedli bez problémů.Už se stmívá...co takhle si zahrát na schovkuuu...zaškemrala Mája a prosebně se na nás podívala.Nezbývalo nám nic jinýho než souhlasit a dohodli jsme se že by to mohla být celkem zábava a tak jsme si vybrali kdo bude pikat.Samozřejmě kdo jiej než Erik .. že jo.Pikání byla jeho vášeň,dalo by se říct a doma na to byl zvyklej protože většinou pikal za všechno.Deset...dvacet...třicet..začal počítat Erik a během toho už sme se běželi s Májou schovat každá kěnam jinam,aby to měl Erik těžší.Já jsem se schovala pod seno,kde jsem nemohla skoro ani dýchat,aby si Erik nevšiml jak se seno nadzvdvyhává.O chvilku pozdějc a už jsem slyšela Máju,jak zařvala DESETDVACETERIK!!Ksakru,ulevil si Erik a hned na to jsem slyšela kroky a to znamenalo,že se vydal hledat mě.PÍP,ohlásia se mi v hlavě dobrá myšlenka.Až mě Erik najde,budu dělat že jsem mrtvá.To jsem teda zvědavá na jeho reakci.HAH,tomu spadne hřebínek.Nejspíš někam do kalhot.....o chvilku pozdějc už jsem slyšela Erika prohrabávat kupu sena kde jsem byla schovaná......

Stodola smrti-14-15 stránka

1. května 2008 v 9:00 | Kamila |  Moje kniha-Stodola Smrti
Stodola smrti
Kapitola 2.
Pořád jsem hrůzou řvala až mně z toho bolely hlasivky a neměla sem daleko k histerickému pláči.Za chvilku přišel Erik,vzal mě za ramena a zeptal se co se děje,ale já pořád celá zmatená jsem se nezmohla ani na slovo a tak jsem jenom roztřesenou rukou ukázala na tu ohavnost a dál řvala jak na lesy.Jeee...lek se Erik a ustoupil 2 kroky dozadu.Tak proto seš tak vystrašená,řekl Erik a řekl mi a´t od toho du dál,jinak to bude mít špatný následky.Bez odmlouvání sem popošla a sedla si na seno vedle Markétky,která kupodivu nejspíš ani nezaslechla můj řev a dál si spokojeně svazovala košťátka.Podívala jsem se už docela klidná na Erika,který tam pořád seděl a zkoumal to.Rozhodla jsem se,že za ním půjdu a tak jsem se zvedla a mířila k Erikovi.Tak co,řekla jsem mu když už jsem stáoa nad ním a znova viděla tu hrůzu.No,abych pravdu řek,začal Eik,je to fak ohavný.Hmm,vůbec nevim jak se to sem mohlo dostat,řekl Erik a kroutil hlavou.Já možná vim,řekla jsem a při tý myšlence mi přejel mráz po zádech.Jak teda?vzhlédl ke mně Erik a byl jedno velký ucho.No,víš přece o tom,že tady byl pohřbenej ten její manžel,...a tak mně napadlo že....Jo,to je pravda,to může bejt možný že tenhle kus kostnatýho prstu potaženýho svalama se zaschlou krví může bejt strejdy,jenže kdyby byl opravdu jeho,tak jaktože je ještě v celekm dobrym stavu na to že už tu musí ležet zhruba 10 let,nahlas přemýšlel Erik a pořád zíral na ten kus prstu z čísi ruky.Ale zase tu má dobrý podmínky,protože pod senem je krásně teplo a tak má mnohem větší trvanlivost a výdrž než kdyby třeba ležel volně pohozenej někde na silnici.Celkem by mě zajímalo,co se s tim strýcem stalo,podívala jsem se na Erika kterej jenom přikyvoval a o něčem přemýšlel.A co budem dělat s tim prstem?zeptal se Erik.Počkat,hned sem tu,řekla jsem a běžela jsem nahoru do stodoly.O chvíli pozdějc jsem se vrátila s igelitovim sáčkem v ruce a podala ho Erikovi.....
pokračování příště....